Kecy na začátek

24. 04. 2008 | † 29. 05. 2009 | kód autora: LaM
Dobrý den! Rozhodla jsem se udělat tento blog jako svůj deníček, který si mužete přečíst a najít v něm rady, vtipy, pocity jedný tlusťošky, co hubnutí už dávno vzdala... A zase k němu našla cestu. Dá se říct, že je to skoro životní styl a náboženství. Otázka je nakolik v něj věříte.. ve svoji modlu vážící 48 kilo a jak moc chcete být jako ona. A co jste schopni obětovat.. A většinou si řeknete já bych za to dala všecko, moře peněz, udělali byste plno divnejch věcí, přeběhli nahatí nádraží, vzali děcku oblíbenou hračku, možná byste se nechali zkoumat mimozemšťany, dali jim svoje zárodky, ale změnit styl života? To nee... Já vím, to přece nejde jen tak.. Jako třeba přestat kouřit.. Taky to nešlo a najednou nekouřím, ale ono je to něco jinýho, když vás drahá polovička podporuje na jedné straně a na druhé vám hrozí doktoři..

Ale zpátky ke změně stylu, taky vím, co mám a nemám dělat, co mám a nemám jíst, kolik, kdy, jak, kam, proč, s kým se hýbat, ale copak jsem stroj, abych to vydržela a dělala přesně tu činnost přesne tu dobu? Nejsem - hihi dobrá výmluva. A taky moje přirozený prostředí není posilovna a chuť ke sportu taky nic moc spíš nulová, natož aby to bolelo a stálo námahu... Ndicméně jsem si řekla, že zhubnu. Jsem tlustá od vždycky a už jsem si myslela (a stále ještě trochu myslím), že taková být musím a mám. Co mě k tomu rozhodnutí se pokusit to změnit vedlo? Hodnýho hezkýho přítele už mám a problém jsem s tím nikdy neměla, takže neúspěch nebude ve špekách(!) Taky někdo kdysi dostal výbornej nápad, fakt ten nejlepší, vzít mě k jasnovidce, a já jako nadšená mladá kravka jsem šla a zeptala se zhubnu někdy? A ona milá paní řekla hnusný NE.. A od tý doby mě to trošku sráží, je to hrozná BLOBST, já to vím, ale po sebemenším neúspěchu si řeknu jojo ona to říkala.. Takže DŮLEŽITÁ rada zní, neptejte se kartářek, jasnovidců ani astrologů na věci, který vás můžou ovlivnit, protože co když kecaj a vy si budete myslet opak? Nicméně na tuhle moji věc mám lék, a to že ta paní prej udajně vidí jen na max 5 let dopředu a už to těch 5 let bude, takže je to ok a já můžu věřit na svoji yamlženou hubenou budoucnost... A je fakt, že jsem zatím moc nezhubla

Takže mě k tomu hubnutí přimělo trocha žárlivosti, trocha pocitu chtít být lepší (jojo věčná soupeřka žee...a pak kdo má ten problém, no...), trocha touhy konečně si koupit něco v normálním obchodě za normální peníze a ještě v tom nevypadat jak tučňák na procházce a samozřejmě to taky dělam tak trochu zprdele, aby se neřeklo.

Začala jsem někdy koncem března, když jsem měnila i práci, tak proč nezměnit víc.. Od té doby mám 7kg dole a jsem čím dál hladovější a línější... A jak jsem to udělala? Našla jsem tršsku fungující prášky, nebo aspoň jako placebo, po kterým jsem měla v zadku motorek chvíli a nemyslela na jídlo, i když mi škrundalo břicho jak o život.. No a taky jsem začala víc cvičit. A ono to normálně zabralo! A co jsem jedla? Většinou samý míňkalorický věci (stále stejný kecy..) v menším množství, ale teď nedávno jsem zlikvidovala slušnej kýbl zmrzliny a taky se nic nestalo..
A protože těch 7 kilo je jen jako když plivnete do rybníka (ano taková jsem hrošice), tak zas takovej úspěch to nebyl... Je pravda, že když si lehnu, tak se mi špeky víc rozlijou a já si příjdu plandavější a ne naducaná jak polštářek jak tomu bývalo dřív, a dokonce i pohled na moje boky už není tak hroznej, dá se říct, že jsem na sebe pyšná, ale furt to není ono, ještě 3x tolik a bude to v pohodě

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.